Oslovit vývojáře s nabídkou práce třeba přes e-mail dnes není jednoduché. Vývojáři jsou podobnými nabídkami přesyceni a ve většině případů na ně reagují smazáním, v lepším případě stručnou odpovědí oznamující nezájem.
Na druhou stranu, většina nabídek, které obdrží, obsahuje elementární nedostatky. Pokud dodržíte zásady uvedené v tomto článku, vyhnete se jim a už jen tím překonáte většinu vaší konkurence. Dál vás pak může dostat už jen dobrý copywriting a atraktivita nabízené práce samotné.
Nutno dodat, že článek je psán velmi jednostranně – z pohledu vývojáře, který je často nabídkami práce oslovován. Nutně je také subjektivní – na každého platí něco jiného. I proto uvítám, pokud se podělíte o své zkušenosti v komentářích.
Jak tedy psát nabídky práce pro vývojáře?
Buďte osobní
Největší chybou, kterou můžete při oslovování udělat, je rozeslat stejný e-mail na mnoho adres a doufat, že se někdo „chytí“. Taková neosobní nabídka je okamžitě poznat a šance, že na ni opravdu schopní vývojáři odpoví, je nízká.
Důvod je jednoduchý – schopní vývojáři jsou si dobře vědomi své ceny. Nepovažují se za generického „vývojáře v .NET“. Pokud jsou genericky osloveni, vyvodí si z toho, že firma právě takové generické vývojáře hledá. V takové firmě budou nejspíš také genericky zařazeni, placeni, bude s nimi genericky zacházeno a práce nebude příliš zajímavá. A to rozhodně není něco, co by chtěli.
Jak udělat nabídku osobní? Základ je oslovení („Dobrý den Davide“), případně zmínka, jak jste na dotyčného narazili („Zaujal nás váš profil na LinkedIn.“).
Jde ale pokračovat podstatně dál. Klíčem je dát najevo, že jste nad dotyčným strávili alespoň trochu času a minimálně jste si ho proklepli na Googlu a sociální sítích („Všimli jsme si, že se na Twitteru dlouhodobě věnujete tématu optimalizace databáze PostgreSQL.“). Pokud dotyčný dělá např. na nějakém open-source projektu, který je relevantní, opět není špatné zmínit, že jste ho zaregistrovali.
Výše uvedené stojí čas a tedy i peníze. Na druhou stranu, taková nabídka pošimrá vývojářovo ego a když už nic jiného, vytvoří pocit, že na tento mail by bylo slušné alespoň odpovědět, když už si s ním odesilatel dal takovou práci. A z odpovědi se už může vyvinout konverzace, která může být prospěšná i ve chvíli, kdy vývojář nabídku odmítne (třeba tím, že vytvoříte dobrý dojem, a oslovený vývojář se o vás rád zmíní známým).
Snaha o vyvolání konverzace místo otevřené nabídky práce je vůbec zajímavým přístupem. Většina oslovených je totiž ráda, když se o ně někdo zajímá, aniž by je do něčeho tlačil. Jedna ze dvou nejzajímavějších nabídek práce, kterou jsem dostal, začala právě takovou nenucenou konverzací.
Buďte relevantní
Než někomu pošlete nabídku, prověřte si, zda vůbec odpovídá tomu, co nejspíš bude chtít dělat. Spousta programátorů má v životopisu 10–20 různých technologií a prostředí, ale pokud se podíváte důkladněji, zjistíte, že se v současnosti věnují jen několika málo z nich. Zbytek jsou jen „zářezy na pažbě“, které mají ukázat, že dotyčný má různorodé zkušenosti a nemá problém se učit.
Zjistit, zda je vůbec reálná šance, že oslovovaný bude mít o vaši nabídku zájem, je obvykle lehké. Vlastně je to už součást osobního přístupu popsaného výše.
Uveďte zaměstnavatele
Snad každý vývojář má své preference ohledně typu firmy, pro kterou by chtěl pracovat (malá vs. velká, místní vs. zahraniční…). Mnozí mají také seznam firem, pro které by dělali rádi, a naopak seznam firem, pro které by dělat nikdy nechtěli. Proto v nabídce vždy uvádějte, o jakého zaměstnavatele se jedná. Pokud uvedete jen, že jde o „mezinárodní společnost v Praze“ (doslovná citace), budou se jí dále zabývat jen ti, kterým je zcela jedno, pro koho pracují. A takové lidi hledáte?
Pokud je mi známo, personální agentury budoucího zaměstnavatele neuvádějí především proto, aby je vývojáři a firmy neobcházely. Měly by si ale uvědomit, že vývojář k obcházení nemá motivaci (je to jen práce navíc), tu má především poptávající firma (nedá peníze agentuře). A na této straně mě napadá hned několik způsobů, jak to řešit bez dopadů na nekonkrétnost nabídek.
Popište technologie
Kromě preferencí ohledně firmy mají vývojáři preference ohledně technologií, které by chtěli používat. Ty jsou dokonce obvykle o hodně silnější (zeptejte se vývojářů Atlasu, kteří odešli po fúzi s Centrem a související změně platformy z .NET na Linux). Pokud informace o využívaných technologiích v nabídce neuvedete, nebo jen vágně, bude si je oslovený muset dál zjišťovat. A proč by to dělal, když v jiných nabídkách, které dostal, vše potřebné uvedené je?
S technologiemi je ještě jedna potíž – spousta nabídek obsahuje požadavky typu „3 roky praxe s Ruby on Rails“. Ty mají smysl, pokud hledáte experta, který by vedl nezkušený tým, nebo někoho na krátkodobý konkrétní úkol. V ostatních případech je často lepší hledat „obecného“ webového vývojáře, který bude ochotný a schopný se Ruby on Rails za pár týdnů doučit. Příliš detailními požadavky můžete snadno vyfiltrovat schopné lidi, kteří je nesplňují, ale ve skutečnosti by vám byli užiteční.
Naznačte plat
Vyjednávání o platu je obvykle součástí až pozdějších kol námluv mezi vývojářem a firmou. Pokud ale uvedete platové rozmezí už v prvotní nabídce, může vám to pomoci, obzvlášť pokud je rozmezí atraktivní. Zároveň to vývojářům může posloužit k vyfiltrování evidentně irelevantních nabídek – nebudete tak ztrácet čas s někým, o kom pak zjistíte, že je pro vás příliš drahý.
Nechtějte se kamarádit
Značná část recruiterů z různých personálních agentur se chce „kamarádit“ na LinkedIn či jiných sítích, případně tím dokonce podmiňuje zaslání detailních informací o nabídce. Řada oslovených si je ale do kontaktů nikdy nepřidá – nechtějí otevírat cestu k další formě spamu a nebo si přidávají jen lidi, které znají.
Je dobré si uvědomit, že pro mnoho vývojářů je LinkedIn především místo, kde mohou vystavit životopis a kde je může někdo doporučit. Primárním účelem je pro ně budování reputace. Ostatní aspekty sítě jsou pro ně spíš podružné, ne-li dokonce nežádoucí.
Nejlepší cesta ke kontaktu vývojářů je a dlouhou dobu bude e-mail.
Nechtějte si volat
Neznám vývojáře, který by rád telefonoval. Přesto se v nabídkách především od personálních agentur často objevuje formulace „další informace vám rádi poskytneme telefonicky na čísle …“ či nějaká podobná. Nevím, jestli mají agentury pocit, že tím, že přinutí vývojáře s nimi mluvit, se zvýší pravděpodobnost, že o nabídku bude mít zájem, nebo zda chtějí jen vylákat telefonní číslo. Můj dojem každopádně je, že většina vývojářů nikdy nikam volat nebude.
Telefonicky by mělo probíhat až první kolo přijímacího pohovoru (pokud se neodehrává osobně). Vše před tím je lepší řešit e-mailem.
Shrnutí
Uvedené zásady se vlastně dají shrnout do jedné věty: projevte o osloveného opravdový zájem, dodejte mu všechny potřebné informace a do ničeho ho nenuťte. Umožníte mu tak se o nabídce rychle rozhodnout a vytvoříte příjemný dojem, který přetrvá, i když se třeba nedomluvíte.